Bejvalky





Bejvalky jsou mýtus, strašák v zelí, tabu a bůhví co ještě. O ex- se nesmí mluvit a v některých vztazích jsou  skoro důvodem k rozchodu (když se dozví, že nějaká vůbec existovala). Jenomže ony existují, reálně žijí, dýchají, někdy mají i nové chlapy a jsou reálnou historií vztahu ( byť vy jste je možná osobně nepoznali). Když se před ženou začne mluvit o bývalých láskách, žena zbystří, spustí radary, naježí se a přichystá se k útoku. O bejvalkách se ve "jejich" vztahu mluví  obvykle pohrdlivě, s ohrnutými koutky a s varováním v očích, což mne tedy ohromně baví...

Za sedmnáct let svého sexuálního života jsem toto doposud nepochopila. Proč tomu tak je? Proč u toho všichni tak prskají? Copak ony žádné chlapy dříve neměly? Skutečnost, že se dá dohromady první s prvním v jednadvacátém století při stylu života, pozdních vdavkách, jestli tedy k nim vůbec dojde,  je mizivá. Tak proč si  ženy  myslí, že prostě bývalky jsou fuj? 

Vždyť i ony jsou bývalé.... 

A co bývalí? 

Jasně -  u každého se našel nějaký ten důvod k rozchodu, ano byl to fakt blbec, byli ale všichni blbci - krávy anebo si prostě jen nesedli, či se přestěhovali a tak? Není to spíše obranný postoj, co kdyby zase nastalo sblížení? 

Je to možné.. a proč ne? 

Není však proto spíše lepší vědět proč se rozešli, proč se dali dohromady a co bylo s ní v sexu nejlepší? ...

Myslíte si, že jsem blázen?  Možná, možná jsem třeba jen vypočítavá mrcha, která chce znát nejlépe svého potencionálního nepřítele. Já se o bejvalkách bavím ráda, chci vědět v čem excelovaly, chci znát jejich kouzlo, poznat pro co má partner slabost. Zda to pokaždé bylo pro něco jiného, či ten dotyčný je prostě na něco vytyčený. Zajímá mne to. Chci vědět, jak  dlouho jim to vydrželo, a proč to krachlo. Nezlobím se, chápu a o většině ex - přítelkyních si myslím, že jsou fajn. O to zda se s některou viděl i po našem seznámení se nezajímám, nač čeřit svou sebejistotu? Nač panikařit? Důležité je znát nepřítele a znát jeho slabiny, vím proč se to rozpadlo, vím jejich chyby v posteli a vím, že já ani jednu nedělám. Jasně dělám jiné :-) ...ale o to jde...nebojím se bývalek, ale těch, kterých neznám, protože ty jsou nebezpečnější.


Read More

Nevěrná


Co je podle Vás nevěra? 

Já tedy nevím... S tímto tématem bojuji již dlouho. No jo dvanáct let manželství a to nás ještě nepotkala druhá, či třetí míza. Líbí se mi neustále debaty, kdo je víc nevěrnější a kdo za co může. Mrchy ženské - děvkaři chlapi. S mým pohledem na svět mnohdy mé kamarádky jen vytřeštěně civí, "To jako myslíš vážně?", slyším... a jako co - jo to? No, smrtelně vážně.

Copak si vy myslíte, že budete s jedním chlapem celý život a  on, ani vy mu nezahnete? A jo,  ještě navíc každý z vás považuje za nevěru něco jiného. Někdo už považuje ohlédnutí za ženskou, někdo posezení na kávě, někdo občasné povídání, náhodná pusa ze zkratkového pominutí... co je vlastně nevěra a co je respektovatelné a odpustitelné

Já jsem asi v tomhle hodně tvrdý realista. 

Že bych byla božská manželka? 

Nevím, ale logicky uvažuji, vždyť už i matka příroda měla fígle, aby sémě se roznášelo a rod byl zdravý, a proto byly obřady na svatého Jána kupříkladu, kdy se hojně souložilo na poli. Tu noc mohl každý s každým a nikdo mu hlavu neutrhl. tyto podobné zvyky stále existují.

jak opovržení hodná je polygamie.. no jo, ale tu zas zpaskvil člověk rozežraný inteligent. Původně existovala oboustranná polygamie. Tam, kde bylo méně žen a více mužů, tak mohla mít žena více manželů a nám známější variantu, která tolik vyhovovala některým "vyčuránkům", že ji trochu pozměnila a praktikuje ji nezákonně je ta, že kde bylo naopak více žen na méně mužů, mohl se muž oženit s vícero. Samozřejmě původní pointa byla někde jinde než náboženská a než v tom, aby si chlap pohověl a mohl ženské střídat. původní  pointa byla v tom, že  kdysi byly práce okolo domu náročné, tudíž více hlav, více síly a pomoci. Také se ženy tolik nesdružovaly, takto získali přítelkyni, pravda někdy i sokyni. jedna přeci jen musela tomu šéfovat a být tou nejoblíbenější. 

Všechno bylo také kvůli, co nejvíce zdravých dětí - synů schopných přežití, dědictví, majetek a podobně. Polygamie byla i prostředkem k tomu, když jedna žena měla menses, či byla těhotná, tak aby nebyl nevěrný měl druhou manželku. No problém nastal, pokud si vybral zrovna tak, že měly obě stejný cyklus, či byly obě těhotné...

No tak co.. vezme si přeci další...

Ne nejsem zastáncem polygamie, i když popravdě, pokud všechny uživí a ty ženy to chtějí, tak mi to je jedno, je to jejich věc. Popravdě, když se  respektují více než dva lidé, kteří se mají plné zuby a dělají si naschvály,  z ponorkové nemoci, proč ne. Lépe než kdyby chodil do bordelu anebo střídal partnerky, a pak se žena na gyndě diví kde přišla k filckám, kapavce, či něčemu jinému.

Na celoživotní věrnost prostě nevěřím. Ano, kdysi manželství muselo být, rozvod se jaksi nerespektoval, a snad téměř ani nebyl možný, ale znamenalo to věrnost?

Ani náhodou. Těch pár výjimek, kteří žijí jako labutě jsou s prominutím spíše blbci. Pardon, vážení čtenáři prominou, leč labutě si to mohou pro svůj krátký život dovolit.

Jen si představte, jak děsivý je fakt, že strávíte s jedním člověkem 50 let. Každý den ho uvidíte, ráno, v poledne večer, 50 let. Ne vždy to bude k milování, přijdou chvíle, kdy budete mít chuť se vším praštit, s ním praštit, utéct, vzít si Pištu Hufnágla a rozhodně zavzpomínat na ty chvíle, kdy jste byla tak žádoucí a kdy ten váš blbec ještě nebyl blbcem. Nevěříte? Počkejte za deset let. Nikdo nejsme dokonalý a milujeme jej i s chybami, ale 50 let bez jediného okamžiku, kdy člověk nemá chuť od všeho utéct je mytologickou představou, nikoli však reálným životem..... 

Rozvod, jak často dneska bývá již po dvou letech po prvním záchvěvu je jen důkazem životní naivity ... a jsme u toho obměna partnerů nastala.. žádné a žili spolu šťastně až do smrti, tento slogan je spíše děsivý... ale není ani normálním okamžitým řešením, jisté věci je potřeba ustát a počítat s nimi. Kde přišli v moderní době na tu naivní představu žití bez nevěry? Kdysi, že nebyly rozvody? Ale ty nebyly z jiných důvodů...

Kdy vzniklo žili šťastně a až do smrti? Jistě ve  středověku a vůbec se tomu nedivím... vždyť tehdy už ve dvaceti neměli zuby, ve třiceti byli zasloužilými rodiči, ne -li prarodiči, chlap jestli se dožil 35 tak to bylo něco, ženská třiceti ještě lepší, protože byla strhaná z porodů a 80 - letá stařena jo, tak to leda některé šlechtičny a jako myslíte si, že tehdy jen s jednou? anebo i ta ženská s tím jedním? ...

Propaguji nevěru? 

Ne! Jen prostě to beru jaksi selským rozumem. Není nevěra jako nevěra, těžko říct, co je odpustitelné a pochopitelné. To se liší od každého vztahu, důvodu a podobně. Je však důležité zvážit zda není horší přijít o vztah, kvůli nějaké chvilkové pomatenosti a to z obou hledisek, jak od toho který tu nevěru páchá či ten, který na ni přijde.

Heslo zatloukat, zatloukat zatloukat je zde na pravém místě. K nevěře je nutná ohromná odvaha, tedy podle mého. Nevím jak u chlapů. Vrhají se do toho po hlavě...té horní, či dolní...pletu se? Nevím...je to dáno tím, že od dávnověku mají chlapi nějak problém s komunikací, říct své pocity, čím bližší ten člověk je tím hůř jim to jde, čím víc jej milují, tím víc se cítí... trapně? stydí? chtěj být chlapy a kryjí se za hlášky, vždy´t ona to ví...tak byly vychováni.. zakrývat emoce, jakékoliv.. vždyť chlapi přeci nebrečí... a pak komunikace vázne a rozpadá se manželství...

Jsem vzteklá... a pak lezu svému muži na nervy...

Co Ti je? je Ti blbě? Zlobíš se? .... Ještě jednou se zeptáš a fakt budu! zavrčí...

jenže já se nedám... Hele pokud sis chtěl vzít děda vševěda, tak to jsi měl jít o ulici doleva.. já to prostě z Tvého obličeje nepoznám!... Poznám všelicos, ale když mi neřekneš, nezlob se dneska na mne nezlob není mi dobře anebo tak tohle přehnala a ksichtíš se u toho stejně, tak jak mám sakra vědět, co se ti honí v hlavě... jestli to je zlost anebo v břiše větry...tím ho dostanu, ale nejsem naivní i přesto, že spolu komunikujme a máme se rádi na celoživotní věrnost oba pohlížíme poněkud skepticky.

Už jsem párkrát třískla dveřmi, kdy jsem šla ven vychladnout, za dvanáct let to bylo asi jen čtyřikrát, ale bylo...

nevím, jak to bylo u něj a nechci to vědět...



popravdě řečeno, já ani neřeším to zda mi byl nevěrný... ale chci, abych byla ze všech nejlepší, aby se měl důvod proč domů vracet. 

A já? 

zatloukat zatloukat zatloukat.....

na nevěru je u ženy potřeba kus odvahy...

hmmm anebo musí být jo opilá, aby to udělala jaksi nerozvážně. Pokud má být žena nevěrná a zvlášť jestli mají děti, tak do toho nikdy nejde takhle po hlavě, tedy pokud nemá trojku v žíle, tam je relativně asi možné všechno, akorát si to nepamatuje a je to spíše zneužití než nevěra.

pokud se do toho takováto žena dá a svede ji tento chlap, měl by počítat s rizikem a postavit se  k tomu jako chlap a ne jako hajzl... mno... a zde nastává problém a pravidlo, že to hajzlovství převládá...žena totiž to nikdy nejde do nevěry jen pro sexuální prožitek...


Jo a co s ženskými mrchami? Tak o nich zas třeba někdy příště..


zdroj fotek: free foto  erotic picture - bravoerotica.com, michele7-erotica.com

Read More
 

©2009sexy žena | by TNB