Erotické sny

pondělí 14. června 2010

Erotické sny

Moc by mne zajímalo proč se mi zdají takové praštěné sny.

Ještě víc by mne zajímalo, co vlastně znamenají. Vždy v nich je jakási absurdita a snad neexistuje sen v němž necestuji. Ano vlakem jsem jela i tentokráte.

Taky mě štve, že místo mého muže mi do snu leze ex-.

No to mne štve nejvíc, protože nevím, co tam má dělat! Ten dnešní byl zajímavý. Byla jsem členkou jakési taneční skupiny,  vím, že jsme měly sexy stříbrné kostýmky, které toho příliš nezakrývaly a tancovaly jsme něco mezi street dance. 

Účastnily jsme se nějaké školy, kde byla i nějaká soutěž, bylo to světového měřítka. Bylo nás pět holek a byly jsme nejlepší, ale neznámo proč nám jeden porotce nepřál. Měl na nás pifku. Tedy popravdě na mne. Chtěl mě vyštvat z klubu. Stály jsme před dilematem jestli mne vyloučí anebo ne. Byla jsem nejlepší, ale holky chtěly vyhrát a se mnou to evidentně nešlo. V zoufalství a v slzách a s bojovnou náladou jsem šla za dotyčným porotcem, abych se dozvěděla proč to dělá. Vždy´t jsem mu nic neudělala, vždyť se neznáme a ostatní porotci mne vyzdvihují málem do nebe, tak proč zrovna on dělá všechno proto, aby mne zlikvidoval.

No a tu to vyplynulo. Dělá to proto, že mě chce, prý nás nechá za to, že se s ním vyspím. Nechá mi čas na rozmyšlenou. Vracím se na pokoj a mám dilema, nakonec vše řeknu holkám a ty chtějí odejít. Rozhodneme se však pro jinou taktiku. Chytíme ho při činu. 

Vše se odehraje na našem pokoji, nahrajeme jej a pak jej znemožníme v médiích. Natrhneme mu prdel zmetkovi!  Vše bude jen jako. K sexu vůbec nedojde...

Střih. Otevírám dveře a tam porotce, jenže porotce není nikdo jiný než můj ex-. Jsem v šoku už v tom snu to nechápu, kde se tam vzal.  Čekala jsem imaginaci, někoho koho vídám, někoho, kdo se mi líbí, hnusí, rozhodně ne někoho, koho jsem neviděla víc než deset let.

Jak jsem byla v šoku, tak jsem se nechala. Nechala jsem to prostě dojít tak daleko, že jsem se s ním milovala, dokonce i anál...

Šokovalo mne i to, že se mi to líbilo. Bouřily se ve mne emoce, rozlobení, šok, zmatení. Místy jsem nevěděla zda jde o sen, či realitu.

Střih! Balím kufry a prchám. Jsem v Hodoníně na vlakáči a jedu domů. Brečím. Je zima, sněží, všechno je zmrzlé. Něco nedopadlo, tak jak jsem chtěla. Přijíždím domů, nejsem vdaná, nemám děti, nemám rodiče. Jdu do trafiky pro pití cestou  mi vyprahlo. Kolem trafiky plno lidí, koukají se na mne úkosem a já nevím o co jde, proč, pak zahlédnu tučné titulky a najednou mám jasno.

Už vím, co se stalo, ač jsem holky prosila aby to nedělaly, celou kauzu zveřejnily.  Ex - mne bránil uznával svou vinu, odstoupil, jen nechtěl ať v tom nějak figuruji já.  Jenže bulvár to vyšťoural. Už jsem věděla proč jsem utekla, nebylo to kvůli ex-, ale bylo to kvůli tomu, že jsem nechtěla, aby na něj zveřejnili tu špínu, protože já jsem věděla proč to po mně chtěl, ale nechtěla jsem to říct kamarádkám.  Nechtěla jsem přiznat minulost a city. Proč? Nechápu. Vím, že po zveřejnění jsem utekla, ale nečekala jsem takovou bulvární odezvu. Málem ho lynčovali. V té trafice jsem se tedy otočila na obrtlíku, byla noc a jela jsem zas zpátky do Hodonína. 

Proč mi ve snu figuruje zrovna Hodonín, to netuším, v životě jsem tam nebyla.  Dojela jsem tam, běžela jsem do té budovy, co to bylo divadlo? Nevím, něco v tom smyslu. Byla tam spousta lidí, která ho lynčovala. Byl to evidentní konec jeho kariéry. Prodrala jsem se davy fotografů, blikalo to tam a vystoupila jsem nahoru. Viděla jsem ten pohled, překvapený a zároveň nesouhlasný. Chtěl ať jdu pryč. Byla jsem vzteklá.  O co jim k sakru jde!? Proč se někdo míchá do vztahů a do toho čemu jim nic není?  Zařvala jsem. Vřava a blýskání utichlo.  Promluvila jsem. Domluvila jsem. Dav se rozestoupil, nechal nás odejít. Sklopené hledáčky fotoaparátů.

Střih. Nádraží v Hodoníně, z nebe padají ohromné vločky, všechno je bílé,  mráz až třeští, mně je ale teplo. Vedle sebe mám postavený kufr a za ruku držím jeho... mého ex-, kolem projíždí vlak, ale není to normální vlak. Malá absurdita na konec, bez ní by to nešlo. Vlak má vagóny, tedy takové plošiny a na nich namontované lavice, zasněžené, hodně zasněžené a na nich se zimu klepou lidi, zachumlaní do zelených celt, pijí kávu.  Někteří vypadají jakoby už umrzli. Nám přesto zima  není. Hřejí nás naše spojené dlaně.  Ever and After.

Proč nemůžu mít normální erotický sen, ale mám rovnou román? Proč si to nerozdám se svým mužem, či nějakým playboyem z televize anebo se sousedem, který mne fakt už pár let, co tu bydlí přitahuje a rajcuje. Ne ,to ne mně do snu musí vlézt ex-, kterého jsem neviděla víc než deset let od naší svatby. A tak přemýšlím, že by to bylo způsobeno nějakým jídlem? Anebo že by knihou? Ta kniha  se sice jmenuje Kastrátka, ale o sexu rozhodně není. Je to příběh ze středověku, kdy holčičky nemohly zpívat v chrámových klášterních chórech.

Tak tedy fakt už nevím, co mám po večeru číst...