Lásky dávno minulé

sobota 18. září 2010

Lásky dávno minulé

Lásky dávno minulé se čas od času připomenou. Každá  máme svého Pištu Hufnágla. Otázkou je, jak se k nim stavíme. Doopravdy to byli - jsou takoví blbci? A co my, jste si jisti sami sebou, že jste byly geniální? 

Jaké je to ustát setkání s ex - 

Divné.. to rozhodně. Vždyť ví o Vás to, co nikdo jiný. Je divné mít společnou minulost a pak se tvářit, jakoby nebyla... jde to vůbec? 

Emoce... smíšené, zmatené, vzdorovitě se držených teze, že ta rozechvělá kolena jsou určitě jen díky minulosti. Vždy´t se přeci měníme a to u ž dávno nejsme my.. ani on... Bláboly? 

Pochyby, co když tomu tak není...

A jaké by to bylo a -- jisté mámení vás dostává do nepřístojných úvah, že na chvilku zapomínáte, že už vám není šestnáct, není rodina, děti. Ustál by nynější partner Vaše přátelství? Nehrozilo by uklouznutí? 

Proč ženská nad vším musí tolik filozofovat a nevrhne se do toho jako chlap po hlavě.

Proč ženská dá na své emoce, které ji přitom zradí na každém kroku.

Proč je tedy lepší svého ex - nepotkat? 

Žena si myslí, že nikdy ji muž nemůže tolik milovat.  Lež ? 

Kdyby si chlapy nehráli na chlapáky a přiznali barvu... tedy jak je to vskutku se svými city, získali by od ženy mnohem víc, než by čekali. Upřímnost.

Nedostatek komunikace. Kdyby muž občas projevil svůj cit a řekl pravdu, bylo by možná méně ex- , kterých občas  potkávám na ulici a nemusím řešit, co kdyby , a jak to s nimi vlastně je.

Jenže oni si hrají na nerozbitné ořechy, a přitom uvnitř jsou plní emocí, které zatlučou, bagatelizují, aby se náhodou necítili být vázáni. Často se jim pak stává, že záhy lásku nynější mohou označit za lásku minulou, která se bude vdávat za někoho jiného.